Ostření
V těchto dílech se budeme zabývat jemnými detaily, které dělají rozdíl mezi rádoby kvalitním obrázkem a profesionálním snímkem. Téměř všechny digitální obrázky mají na začátku neostrý vzhled a žádný snímací prvek nedokáže zachytit tolik detailů, kolik obsahoval původní obraz (ať už se jedná o digitální fotoaparát, skener a podobně). Jedinou výjimku tvoří snad jen velmi kvalitní válcové skenery, u kterých dochází k zaostření již v průběhu skenování. Pouze obrázky vytvořené ve Photoshopu nebo nějakém rendrovacím programu 3D budou již od začátku stoprocentně ostré. Ale i tyto formáty dokumentů mohou působit neostře, když je zmenšíte nebo zvětšíte (jinými slovy provedete interpolaci). Nakonec dojde ke ztrátě detailů ještě v tiskovém výstupu na inkoustové nebo komerční tiskárně, protože většina výstupních zařízení není schopna reprodukovat stejný objem detailů, jaký vidíte na obrazovce. Pokusíme se proto kompenzovat možné ztráty zvýšením rozdílů mezi jednotlivými oblastmi (tzn. ostrosti), můžeme vykompenzovat faktory, které způsobují měkký vzhled obrázku.Až se naučíte správně ostřit obrázky, zjistíte, že mají mnohem čistější vzhled (zejména v tisknu) a že vykazují mnohem lepší výsledky než měkce vyhlížející skeny. Samotné ostření ale vše nespraví, ať jej aplikujete sebevíc. Vyhýbejte se proto příliš rozmazaným snímkům, které jen stěží napravíte.
Odstranění zrna filmu a šumu ze skeneru/ fotoaparátu
Doostření zvýrazní téměř všechny detaily obrázku, to znamená i prach a škrábance, které se mohly při pořízení snímku zaznamenat. Pokud jste o ně stáli, je to v pořádku, jestli jste však usilovali o čistější vzhled, budete muset uplatnit některé z technik doostření.K odstranění šumu obrázku se používají čtyři hlavní filtry: Gaussovské rozostření, Vyhladit, Medián a Prach a škrábance. Pro zjednodušení říkám prachu a škrábancům šum. Podívejme se tedy na každý z nich, počínaje nejjednodušším a konče nejsložitějším.