Lexikální elementy UML
Základem definice syntaxe UML je specifikace lexikálních elementů – nejmenších lexikálních jednotek, ze kterých se může dokumentace v UML skládat. Existují 4 základní druhy lexikálních elementů UML:Elementy modelu dokumentovaného v UML potřebujeme označovat - potřebujeme jména objektů, tříd, atributů, metod, a pod. Jako jména se v UML používají identifikátory – speciální lexikální elementy typu řetězec, které obsahují pouze ASCII písmena, cifry a znaky ‘_’ nebo ‘-’. Pro zápis identifikátorů, které zastupují víceslovní termín je vhodné zvolit nějakou konvenci, doporučené je používání některého z následujících zápisů:
josefNovak, josef_novak, josef-novak
Jméno se obvykle vztahuje k nějakému kontextu (scope), pak mluvíme o tzv. kvalifikovaném jménu. Např. úplné kvalifikované jméno pro objekt “objednávka”, o kterém mluvíme v rámci „účetnictví“ bude
Ucetnictvi::Objednavka
Řetězec přidružený ke grafickému symbolu nazýváme návěští. Pokud má identifikátor význam klíčového slova, uvádíme jej ve “francouzských” závorkách (guillemets):
<< keyword >>
Výrazy v UML jsou řetězce sestavené z lexikálních elementů podle jistých pravidel. Syntaxe výrazů není striktní, musí být ale zvolen nějaký dobře definovaný jazyk. Tj. výraz představuje formuli, kterou musí být možno v daném jazyce vyhodnotit (má svou sémantiku). Definice UML zahrnuje definici azyka OCL (Object Constraint Language), který je použit pro definici sémantiky UML (metamodelu UML). Je doporučeno používat OCL všude tam, kde je to možné..
Autor: Filip Koval
2024 ©