Příkazy pro větvení bývají často označovány jako tzv. řídící struktury. Umožňují provádět větvení programu a ovlivnit, které příkazy budou provedeny v závislosti na hodnotách logických výrazů (tj. podmínek). Příkazy pro opakování nazýváme iteračními příkazy, umožňují opakovaně provádět jeden nebo více příkazů. Patří k nejčastěji používaným nástrojům.Konstrukce if-else
Tento příkaz nalezneme prakticky ve všech programovacích jazycích. V Javě se vyskytuje ve dvou variantách, a to jako podmínka úplná nebo podmínka neúplná. Neúplnou podmínku lze zapsat jedním z následujících způsobů:if (vyraz)
prikaz; //jednoduchy prikaz
if (vyraz)
{
prikazy; //blok
}První zápis představuje variantu s jednoduchým příkazem, druhý zápis variantu s blokem. Neúplnou podmínku lze interpretovat takto: Pokud výraz (booleovský) nabývá pravdivé hodnoty, provede se příkaz resp. blok příkazů. Zopakujme znovu, že blok nesmí být ukončen středníkem. V praxi platí zásada, že do bloku dáváme i jednoduchý příkaz, program se stává čitelnějším. Pokud je to možné, podmínky neuvádíme v negaci, ale v kladné formě. Úplná podmínka vznikne rozšířením neúplné podmínky o konstrukci else, která bude provedena, pokud podmínka nebude splněna. Neúplnou podmínku lze zapsat jedním z následujících způsobů popř. je kombinovat:
if (vyraz)
prikaz; //jednoduchy prikaz
1
else prikaz;
if (vyraz)
{
prikazy; //blok
} //nelze pouzit strednik
else
{
prikazy;
}V případě užití jednoduchého příkazu nesmíme před <b>else</b> zapomenout na středník, u bloku před else středník použít naopak nemůžeme. Lze vytvářet i složitější konstrukce, při kterých mohou být uvnitř podmínky vnořené další bloky obsahující podmínky. V takovém případě else odpovídá nejbližšímu nespárovanému if. Konstrukci
if (vyraz1) prikaz1
if (vyraz2)prikaz3
else prikaz4;
else prikaz2;
lze chápat jako
if (vyraz1)
{
prikaz1;
if (vyraz2)
{
prikaz3;
}
else //odpovida nejblizsimu if
{
prikaz4;
}
}
else
{
prikaz2;
}Autor: Filip Koval
2024 ©