Wi-Fi - moderní bezdrátová technologie (I.)
U zrodu Wi-Fi (Wireless Fidelity - bezdrátová spolehlivost) stála společnost WECA (Wireless Ethernet Compatibility Alliance), která stanovila standardy 802.11 podle norem společnosti IEEE ((Institute of Electrical and Electronics Engineers).
Wi-Fi je tedy bezdrátová síť, jež pro přenos dat využívá rádiového signálu na frekvenci 2,4GHz. Podstatnou výhodou je fakt, že toto pásmo je bezlicencové a tudíž není třeba žádat o povolení a veškeré komunikace je možné provádět zdarma bez jakékoliv registrace. Běžná anténa dokáže pokrýt opravdu velké území a tudíž poskytnout propojení velkému množství lidí.
V dnešní době se využívá několik standardů. První a již zmíněný je 802.11b, jež označuje teoretickou rychlost 11Mbps (reálně asi 5Mbit). Postupem času se však vyvinul standard s označením standard 802.11i, jež označoval bezdrátové sítě pracující na frekvenci 5GHz. Diky modulaci byla rychlost navýšena až na 54Mbit, avšak v Evropě není možné toto pásmo volně využívat.proto vznikl dnes používaný standard 802.11g, který je již schopen teoreticky pracovat rychlostí až 54Mbps, což by reálně odpovídalo asi 12Mbit v pásmu 2,4GHz.
Aby se zvýšila možnost zapojení několika nezávislých Wi-Fi sítí ve stejné lokalitě, vyhrazuje generální licence ČTÚ GL-12/R/2000 několik kanálů v rozmezí 2,412 - 2,484 GHz. Jak už možná někoho napadlo, tak kanály slouží právě k tomu, aby nedocházelo k tak silnému rušení mezi jednotlivými sítěmi. Pokud se ve stejné lokalitě nachází sítí několik, pak se jedna nastaví řekněme na kanál 1 a druhá síť může fungovat v kanálu 5. Tím je zajištěno to, že obě nepracují v naprosto totožném pásmu a tudíž není tak velké riziko rušení. Celkem máme 13 kanálů, oddělené po stupních 5MHz.
Je třeba si ale uvědomit, že v pásmu 2,4GHz nepracují pouze Wi-Fi. Tím, že je toto pásmo bezlicencové, provádí v něm komunikaci mnoho dalších zařízení. Ať už se jedná o Wi-Fi a nebo o Bluetooth, některé bezdrátové telefony či počítačové periferie.
Struktura bezdrátové sítě:
Bezdrátová síť může být vybudována různými způsoby v závislosti na požadované funkci. Ve všech případech hraje klíčovou roli identifikátor SSID (Service Set Identifier), což je řetezec až 32 ASCII znaků, kterými se jednotlivé sítě rozlišují. SSID identifikátor je v pravidelných intervalech vysílán jako broadcast, takže všichni potenciální klienti si mohou snadno zobrazit dostupné bezdrátové sítě, ke kterým je možné se připojit (tzv. asociovat se s přístupovým bodem).
Ad-hoc sítě:
V tzv. ad-hoc sítích se navzájem spojují od dvou do pěti klientů, kteří jsou v rovnocenné pozici (peer-to-peer). Vzájemná identifikace probíhá pomocí SSID. Podstatnou výhodou tohoto typu je jeho rychlá instalace a velmi nízká cena. Umožňuje sdílení souborů a internetu, tisk přes síť a ostatní věci, které jsou běžné u klasických LAN sítí.
Infrastrukturní sítě:
Typická infrastrukturní bezdrátová síť obsahuje jeden nebo více přístupových bodů (AP ? Access Point), které vysílají své SSID, ke kterému se pak klienti si podle názvů sítí připojují. Několik přístupových bodů může mít stejný SSID identifikátor a je plně záležitostí klienta, ke kterému se připojí (může se například přepojovat v závislosti na síle signálu). Hlavní výhodou je to, že se všichni klienti nenapojují jeden na druhého ale přímo na AP, jež zajišťuje veškerou společnou komunikaci.
Přístupové body (AP) - v počítačové síti vystupují v několika různých rolích, které jsou dány nejen požadavky na strukturu sítě, ale i schopnostmi těchto zařízení. I když jsou schopnosti bezdrátových zařízení snadno rozšiřitelné pomocí změny softwarového vybavení, většina výrobců ji neumožňuje. Rozlišujeme hlavní 2 typy:
bridge ? bezdrátová síť je součástí zbytku sítě. Odděluje síťový provoz, ale propouští broadcasty a není nutné jej konfigurovat.
router ? bezdrátová síť je samostatnou podsítí. Vyžaduje konfiguraci IP adresy a informace o směrování
Autor: Martin Bednář
2024 ©