Dynamické směrování mezí sítěmi
Pro přenos paktů z jednoho klienta na druhého v místní síti LAN jsou nejprve IP adresy přeloženy na fyzické, za využití protokolu ARP, poté jsou předány datové vrstvě, která je posílá na fyzické médium (linka) ve formě rámců. Cílový počítač oddělí všechny "nepotřebné" informace (adresa MAC, kontrolní součet) a předá zbytek síťové vrstvě. Ta opět oddělí informace určené jen této vrstvě a předá pakety do transportní vrstvy. Ta porovná očekávané pořadové číslo se skutečným a pošle data do vyšších vrstev k dalšímu zpracování.
Situace se ale trochu mění v okamžiku, je-li potřeba odeslat pakety mimo místní síť. Pro nalezení správné cesty mezi sítěmi je třeba použít směrovač, neboli výchozí bránu sítě.
Odesílatel paketu se musí nejdříve rozhodnou posílá-li paket do vnitřní sítě LAN, nebo mimo ni. To zjistí porovnání své síťové adresy s adresou příjemce. Pokud se tyto dvě adresy shodují, odesílatel pošle paket přímo příjemci, tzv. přímé doručení. V opačné případě musí využít výchozí bránu sítě (směrovač) - tzv. proces nepřímého doručování.
Co dělá směrovač?
1. Obdrží rámec z fyzického média (linky)
2. Oddělí datovou vrstvu a přečte si adresu síťové vrstvy (IP adresa) příjemce
3. Rozhodne, jakou cestou se nyní paket pošle - adresátem může být buď přímo cílový počítač nebo další směrovač.
4. Přeloží síťovou adresu na fyzickou adresu dalšího uzlu, do kterého bude paket poslán za použití ARP mezipaměti nebo ARP procesu.
5. Sestaví rámec pro přenos
6. Odešle rámec se správnou (novou) adresou
Směrovač je tedy zařízení, které vyhledává nejlepší cestu pro přenos paketů mezi sítěmi. K tomu slouží směrovací protokoly. Ty vidí každou síť jako samostatnou entitu a na základě své znalosti rozhodují o nejlepší cestě. K tomu se používají speciální algoritmy, které obvykle můžeme podle jejich pohledu na věc rozdělit do dvou základních proudů.
První z nich jsou protokoly pro vzdálenost vektorů, jako např. RIP protokol. Ten zakládá své rozhodnutí na vzdálenosti mezi zdrojem a cílem, měřené počtem směrování. Vliv u tohoto přístupu nemají argumenty typu velikost linek, aktuální zatížení, atp. Jejich princip spočívá v tom, že kratší cesta je ta lepší a rychlejší.
Druhý algoritmus zkoumá aktuální stav sítě - protokol pro stav síťových linek, např. OSPF (Open Shortes Path First) a IS-IS (Intermediate System-to-Intermediate System). Ty rozhodují o nejlepší cestě podel několik aktuálních faktorů včetně velikosti a aktuálním stavu linek, kterými musí daný paket projít.
Autor: Robert Habrman
2024 ©