Instalace aplikací v prostředí Linuxu

Většina Linuxových nováčků si neví rady při instalaci programů. Proto v tomto článku popíšu několik způsobů jak jej instalovat

Jak instalovat software na Linuxu

Většina Linuxových nováčků si neví rady při instalaci programů. Proto v tomto článku popíšu několik způsobů jak jej instalovat



V Linuxu se instalační program (setup) nazývá balíček, který spravuje balíčkovací systém, který je základem všech distribucí. Každá distribuce má svůj základní balíčkovací systém, podle toho na jakém základu je postavena:

• Apt - Debian, Ubuntu, Kubuntu, Xubuntu, Edubuntu (balíky mají příponu .DEB)
  
• Urpmi - RedHat, Mandriva, Fedora (balíky mají příponu .RPM)
  
• Portage - Gentoo

Balíčkovací systém jiný než je uveden u vaší distribuce budete na vašem počítači nebo v repozitáři asi marně hledat, protože je specifický pro
každý typ balíku resp. distribuci. Repozitář je seznam software s informacemi o balíčcích a místě odkud se dají nainstalovat. S repozitářem pracuje váš balíčkovací systém, vy si do něj můžete obvykle přidat nový zdroj dat a tím rozšířit množství dostupných balíčků nebo provést aktualizaci distribuce.

Pro začátečníka je jistě pohodlným způsobem grafické prostředí pro instalaci balíčků (kpackage, synaptic, ...) Obsluha je však natolik jasná, že největším oříškem může být leda zadání root-ovského hesla. Proto budu dále popisovat pouze instalaci v textovém prostředí neboli konzoli, kterou obsahuje každý  GNU/Linux.

Pro většinu práce budeme potřebovat být přihlášení jako uživatel root. Když nemáte konzoli spuštěnou pod tímto uživatelem zadejte příkaz su. Pro jistotu připomínám, že text v OS Linux je citlivý na velikost písmen (CaseSenitiv) a su není to samé jako Su. Citlivost na velikost písmen neplatí jen u příkazů ale také u názvu souboru, proto doporučuji používat doplňování příkazů a názvů souborů a cest pomocí tabulátoru (klávesy TAB).


Pokud nevíte jak pracuje váš balíčkovací systém je nejlepší podívat se do manuálu, což by jste měli udělat před každým příkazem, který vám někdo pošle. Někteří zaběhlí linuxoví uživatelé rádi vtipkují a pošlou vám příkaz na smazání celého disku, který označují že Vám vyřeší veškeré problémy, příklad takového příkazu raději nebudu uvádět, proto vždy ověřte co příkaz dělá. Manuálové stránky získáte příkazem man <prikaz> např:man aptitude

Debian a na něm založené distribuce

Nejprve si upravíme nebo alespoň zkontrolujeme z jakými zdroji apt pracuje, soubor obsahující tyto informace je v /etc/apt/sources.list

V konzoli jej otevřete např. v editoru Midnight Commanderu (pouští se příkazem mc) nebo editoru nano, či jiném
vámi oblíbeném. Soubor obsahuje např. následující kód:

deb file:/cdrom stable main contrib non-free
deb http://ftp.zcu.cz/debian stable main contrib non-free
deb http://security.debian.org/ stable/updates main contrib non-free


Skutečné cesty k balíčkům jsou (např u 2. položky):

http://ftp.zcu.cz/debian/dists/stable/main/
http://ftp.zcu.cz/debian/dists/stable/contrib/
http://ftp.zcu.cz/debian/dists/stable/non-free/

Pokud budete mít nyní nějaký zdroj měli by jste si ho nyní již být schopni přidat do tohoto seznamu. Po každé aktualizaci tohoto souboru by jste měli udělat aktualizaci apt, to provedete příkazem: apt-get update

V Debian GNU/Linuxu je v textovém prostředí nejpohodlnější zpráva balíčku prostřednictvím aptitude nebo dselect,
protože obě aplikace mají příjemné TUI rozhraní (Text User Interface). V Aptitude vyberete balíček (kláv. +) případně odeberete (kláv. -) a stisknete klávesu g
(G), která vám zobrazí seznam balíčku, které se budou přidávat, aktualizovat, odstraňovat, podrží v aktuálním stavu atd. Por další pokračování stisknete opět klávesu g (G). Pro vyskočení z aplikace použijte klávesu q (Q) a opuštění programu potvrďte.

Pokud znáte název balíčku, můžete instalovat přímo pomocí: apt-get install <nazev_balicku> např: apt-get install mozilla



Pokud jste si stáhli balíček ručně a máte ho už na vašem počítači použijete příkaz dpkg např: dpkg install /root/aptitude.deb

RedHat a na něm založené distribuce

Tyto distribuce využívají balíčky typu RPM, které se instalují nebo aktualizují pomocí programu urpmi. Seznam s repozitářem je v /etc/urpmi/urpmi.cfg. Pro snadnou správu seznamu lze použít program easyurpmi. Příklad souboru /etc/urpmi/urpmi.cfg:

main ftp://mandriva.contactel.cz/Mandrivalinux/official/10.1/i586/media

{
  hdlist: hdlist.main.cz
  key-ids: 70771ff3
  with_hdlist: media_info/hdlist.cz
}



Struktura je následující:

nazev_zdoje absolutni_URL_ke_zdroji {
   hdlist: název souboru hdlist na vašem disku
   key-ids: klic vyrobce
   with_hdlist: relativni_cesta_k_souboru_ze_vzdaleneho_zdroje
}


Pokud máte opět přímo balíček RPM, tak použíjte příkaz rpm. Syntaxe instalace je následující: rpm -i /root/balicek.rpm

Slackware a na něm založené distribuce

U slackware můžete použít balíčkovací systém pkgtool, který je založen na výběrech v menu. Pro přímou instalaci balíčku požijte příkaz
installpkg. Nemůžete-li najít balík pro váš systém můžete si jej převést z balíku RPM, na to slouží utilita rpm2tgz.

Univerzálnější převod je popsán dále.

V Arch Linuxu se používá pro instalaci sw program pacman.

Instalace ze zdrojových kódů

Většinu software pro OS Linux seženete společně se zdrojovými kódy. Obvykle jsou zabaleny pomocí archivátoru tar a mají příponu tar.gz nebo tar.bz.
U většiny lze najít soubor README (česky: čti mě), který by jste si měli přečíst, obsahuje informace o vyžadovaném software a jak se instaluje.
Pokud se jedná o balík binární obvykle se přímo spouští (např: Java) z aktuálního umístění. Aktuální umístění určují znaky: ./
např. instalaci JDK (vývjového balíku Java) provedete pomocí  ./jdk-xxx.bin


Většina aplikací se však kompiluje, k tomu by jste si měli osvojit hlavně rozbalování zatarovaných archívů a následnou kompilaci.

V příkladech manuálových stránek:  man tar se dočtete že archív se rozbaluje příkazem:


tar -xvvf foo.tar - Rozbalí zatarovaný archív
tar -xvvzf foo.tar.gz - rozbalí targzipovaný archív
tar -xvvjf foo.tar.bz - rozbalí tarbzipovaný archív





po rozbalení je zapotřebí přejít do vytvořeného adresáře, který obsahuje zmiňovaný soubor README, kde se dočteme podrobnosti. Nejčastěji se pokračuje sadou příkazů někdy nazývaná jako svatá trojice):



./configure ten nastavuje co všechno bude po zkompilování program umět, proto doporučuji zadat nejprve příkaz ./configure --help a seznámit se se všemi možnostmi co nabízí. Nejčastější problém při tomto kroku bývá chybějící devel knihovna, kterou musíte doinstalovat (mívají označení dev).
dalším příkazem je:

make který provádí samotnou kompilaci připravených předkonfigurovaných souborů

posledním příkazem je:

make install ten přesune zkompilované soubory do vámi stanoveného umístění z ./configure

Příkaz make install se dost často nahrazuje příkazem chechinstall. checkinstall je utilita, která vytvoří instalační balíček (RPM, DEB, TGZ) a pokusí se jej nainstalovat. To pomůže udržet váš systém čistý a poté se také snadno odebere pomocí balíčkovacího systému.

Konvertování balíčků

Ke konvertování mezi různými typy balíků slouží utilita alien. Umožňuje konvertovat mezi Red Hat rpm, Debian deb, Stampede slp, Slackware tgz a Solaris pkg formáty. Příklad použití zkonvertovani DEB balicku na RPM: alien --to-rpm balicek.deb







Autor: Martin