Síťové architektury

V dnešním článku se budu věnovat síťovým architekturám a modelům.

Implementovat funkční síť je složité, jde o jeden velký problém, který se vyplatí rozdělit do několika menších a řešit je samostatně. Představa rozdělení spočívá v rozdělení sítě jako celku na několik menších vrstev. Tímto nám nastávají další otázky ? kolik má být vrstev, co má která vrstva dělat, jak má fungovat, a další.

Způsob komunikace mezi vrstvami
Každá vrstva komunikuje pouze s partnerskou vrstvou jiného uzlu a s vrstvou buď nižší nebo vyšší. Nižší vrstva poskytuje svoje služby vyšší vrstvě a vyšší vrstva využívá služeb nižší vrstvy.



Vrstvy ale mezi sebou nekomunikují přímo, ale přes rozhraní a přístupové body (porty). Partnerské vrstvy mezi sebou komunikují pomocí protokolů, které určují pravidla komunikace stejnolehlých vrstev. Posílá-li vrstva data partnerské vrstvě posílá s nimi i hlavičku s údaji pro partnerskou vrstvu, která je definovaná protokolem.

Protokol
- definuje pravidla komunikace stejnolehlých vrstev

- každý protokol patří vždy do konkrétní vrstvy

- pro každou vrstvu může existovat několik alternativních protokolů

- určuje způsob jakým je realizovaná určitá služba

- lze použít současně více protokolů v rámci jedné vrstvy

Vrstvy
- nejsou jednolité

- v každé vrstvě může existovat a fungovat několik samostatných entit, entita může být proces, doména, úloha

- entity ve stejné vrstvě mohou plnit rozdílné funkce (nekonkurovat si) nebo mohou plnit obdobné funkce ale jiným způsobem (konkurovat si)

Síťový model a síťová architektura
Síťový model je představa o tom jak máji být sítě řešeny. Obsahuje představu o počtu vrstev a o tom co má mít která vrstva na starosti. Neobsahuje konkrétní představu o tom, jak má která vrstva své úkoly plnit (konkrétní protokoly). Síťová architektura obsahuje navíc konkrétní představu o způsobu fungování jednotlivých vrstev tedy konkrétní protokoly.

Síťový model - referenční model ISO/OSI

Síťová architektura ? TCP/IP

Referenční model ISO/OSI

- byl pokusem vytvořit univerzální síťovou architekturu, ale skončil jako síťový model (bez protokolů ty se dodělávaly postupně)

- pochází od organizace ISO(International Organization for Standardization)

- byl oficiálním řešením

- prohrál v souboji s TCP/IP

Prvotní záměr - definovat jak mají vypadat otevřené systémy, to je chování uvnitř a nejen mezi sebou. Ukázalo se jako příliš náročné a proto dochází k redukci.

Druhý pokus - bude se týkat jen vzájemného propojení otevřených systému. Také se ukázalo jako příliš náročné.

Třetí pokus - nebude to obsahovat konkrétní protokoly, ale jen představu o počtu vrstev a co má která vrstva dělat.


Po odstranění protokolů zbyl jen síťový model. Konkrétní protokoly jsou pro RM ISO/OSI vyvíjeny samostatně a teprve později jsou do něj zasazovány.


Vznikal od zeleného stolu a pak se ho snažili ?vnutit? uživatelům, autoři se snažili zahrnout vše co by někdy někdo mohl chtít použít. Výsledek byl často nepoužitelný v reálné praxi. Celá řešení se často ukázala jako nerealizovatelná, a hledala se implementovatelná podmnožina, vznikly různé podmnožiny, které nebyly vzájemně kompatibilní. Mnoho výchozích předpokladů se ukázalo jako chybných.

Pokračování o referenčním modelu ISO/OSI v příštím článku.




Autor: Cooper