Sémantický web 2. díl, hlavní prvky

Hlavní prvky sémantického webu

Jedním ze základních kroku k vytvoření sémantického webu je konceptualizace dat dostupných na internetu. Jedním z klíčových nástrojů konceptualizace jsou ontologie. Ontologie lze charakterizovat jako formalizované reprezentace znalostí určené k jejich sdílení a znovupoužití. Ontologie jsou často doménového (oborového) zaměření a bývají konstruovány jako pojmové (konceptuální) hierarchie nebo sítě.

(Polo)automatizované zpracování informací v sémantickém webu může být realizováno pomocí softwarových agentů, což jsou do určité míry autonomní inteligentní programové komponenty pohybující se obvykle v distribuovaném prostředí a schopné realizovat na účet toho, kdo ”je pověřil“ požadavky na vyhledávání informací, realizaci transakcí apod. Důležitým předpokladem sémantického webu je rovně standardizovaný popis webových zdrojů.

Zdrojem se v této souvislosti rozumí cokoliv, co je dosažitelné prostřednictvím sítě WWW,
Každý zdroj by byl vybaven stejnými charakteristikami (autor, typ zdroje, klíčová slova atd.), což by umožnilo uživatelům internetu pracovat se sítí WWW jako s databází a dotazovat se na její obsah prostřednictvím jazyku podobných SQL. Významným důsledkem by například byla velmi vysoká přesnost odpovědi na vyhledávací dotaz, což znamená, že by byl uživateli při vyhledávání určité informace vrácen seznam všech zdrojů, které se této informace týkají, a žádný zdroj navíc.

Metadata

Metadata mohou být stručně definována jako (strukturovaná) data o datech. Zachycují obsah
kontext a strukturu dat, která popisují. Síťová metadata, na která se zaměříme, jsou nejčastěji zapisována prostřednictvím XML [4], které svým vlastnostmi nejvíce odpovídá požadavkům na otevřenost, přenositelnost a interoperabilitu formátu pro výměnu a ukládání dat.

Pro vyjádření vztahu mezi jednotlivými metadatovými prvky a schématy byl navržen standard
RDF a skutečné zachycení sémantiky popisovaných dat je zajištěno prostřednictvím klasifikačních schémat a řízených slovníků. Než se dostaneme k vysvětlení těchto pojmů, představíme si nejprve rámec RDF.

RDF

Technologickým základem sémantického webu by se podle organizace W3C měl stát její standard RDF- Resource Description Framework.

Podle oficiální definice jde o obecný rámec pro popis, výměnu a znovupoužití metadat.
Rámec RDF poskytuje jednoduchý model pro popis zdrojů, který není závislý na konkrétní implementaci. Datový model RDF zjednodušeně řečeno umožní specifikovat trojice (zdroj - vlastnost - hodnota vlastnosti} s významem: Daný ”zdroj má danou hodnotu dané vlastnosti.“
Trojice jsou v oficiální terminologii nazývány tvrzeními a v rámci daného tvrzení je zdroj subjektem, vlastnost predikátem a hodnota vlastnosti objektem.

Hodnotou vlastnosti může být buď řetězec znaku (literál) nebo jiný zdroj. Tento abstraktní datový model může být využit v mnoha oblastech různými způsoby. Příkladem je vytváření katalogu popisujících obsah, usnadnění sdílení a výměny znalostí, podpora tzv. důvěryhodného webu nebo přiřazení sémantiky webovým zdrojům. My se budeme věnovat pouze poslednímu zmíněnému případu, protože právě ten je pro sémantický web klíčový.

Autor: Radim Gál