RONJA - optický bezdrátový přenos dat
RONJA (Reasonable Optical Near Joint Access) je projekt, který je zaměřen na spojení dvou počítačů na delší vzdálenosti (dnes běžně používaný standard je . Pro spojení na takovou vzdálenost by bylo zapotřebí použít velké množství kabeláže a také nepříliš levné elektronické zařízení km), wifi nemá dostatečný výkon a jediný náhradní způsob je satelit, což není jednoduchá a už vůbec ne levná záležitost. RONJA řeší tento problém pomocí pro přenos využívá světelného paprsku - infračervený paprsek nebo LED diody. Zařízení můžeme s PC propojit buď pomocí AUI rozhraní (Attachment Unit Interface) a nebo při požití modulu twister i přes používanější rozhraní TP. To nám umožní zapojit RONJU do běžně používaných síťových prvků. Obě sběrnice podporují přenosovou rychlost 10Mbit za sekundu a fungují na přenosovém módu Full Duplex. Pokud by se použily velké čočky, tak se zařízení dá použít na více jak 1,km, ale vzhledem k citlivosti LED diod a nastavení samotného zařízení není dobré tuto vzdálenost moc překračovat, i když teoreticky RONJA může fungovat na vzdálenost 5 km.
Celý tento projekt vzniknul přímo v naší zemi, konkrétně v Praze. První myšlenka přišla v roce 1998, kdy se začaly zkoušet první moduly a hlavně se pracovalo na návrzích celé koncepce a konstrukce. Později v roce 1999 proběhly první testy prototypu Ronja Loopipe na vzdálenost 260m, avšak neustále bylo co zlepšovat a vymýšlet. Nakonec v roce 2001 byla oficiálně vypuštěna na veřejnost Ronja Metropolis, která se používá s malými technickými úpravami až dodnes. Vývoj se ovšem nezastavil a tak se pracovalo na úpravách jako např. vyhřívání čočky (zlepšuje parametry signálu), konzol pro uchycení (zjednodušují zaměřování) a nebo zařízení, které bude pomocí laseru zjednodušovat zaměření (jinak je velice zdlouhavé a složité). Nyní je již Ronja používána prakticky po celém světě. To je také umožněno tím, že celý projekt je zcela nekomerční a je chráněn GNU licencí což znamená, že veškeré finance na vývoj a výrobu jsou získávány ze sponzorských darů firem, tvůrců a nebo i obyčejných lidí a tím pádem je pak dokumentace k výrobě volně ke stažení z internetu. A to i přesto, že náklady na výrobu zařízení nejsou nejmenší.
poznámka:
případný zájemce pouze platí materiál potřebný k výrobě a provozu. Na rozdíl od komerčních produktů, kde se k ceně materiálu musí připočítat zisky pro výrobce, distributory a také cena za výrobu. Jak už jsem tedy psal výše, tak veškeré finance potřebné pro vývoj, nákup zkušební elektroniky apod. jsou získávány pouze od sponzorů, kterými jsou většinou nadšenci, kteří se sami na vývoji podílejí a věnují mu spoustu volného času.
Jak to vlastně funguje:
Předpokládejme že máme vše v provozu. Zařízení má tři základní elektronické části. Interface (počítačové rozhraní), Receiver (přijímač) a Transmitter (vysílač). Interface je přímo propojen s PC přes AUI nebo TP. Pokud PC odešle data počítači na druhé straně, tak signál putuje přes síťovou kartu do interface připojeném přímo na kartě. Ten signál zpracuje a upraví (zmoduluje a invertuje, invertuje jej proto, protože kdyby PC nic nevysílal, tak by diody neustále svítily a docházelo by k jejich zahřívání). Poté jej přes kabel pošle na transmitter. Ten opět příjme signál z interface, odstraní šum, který se cestou namoduloval na kabel, potom jej upraví a tento signál odesílá na diodu. Paprsek pak putuje přes optické zařízení (čočka nebo soustava čoček u vysílací diody) do optické soustavy receiveru. Ten opět signál upraví, pošle jej přes kabel do interface a ten jej zpracuje a předá na AUI či TP sběrnici PC. Takto se dostane signál z jednoho PC do druhého. Obrácená cesta je úplně stejná. Proto je pro obousměrnou komunikaci potřeba jak receiver tak transmitter. Jednosměrná komunikace, vzhledem k protokolům pro komunikaci v síti, není možná.
Někdo možná bude namítat, proč řešit tento problém pomocí takto složitého zařízení, když vše se dá jednoduše ošetřit pomocí WiFi. Avšak ne vždy je možné WiFi použít a to z několika důvodů. V mnoha městech jsou WiFi sítě natolik přetížené, že vybudovat nový spoj je někdy prakticky nemožné a nebo možné a však za těch podmínek, kdy úroveň signálu již není v únosných mezích, dochází k častému rušení, velkému "packetlostu" apod. Dalším kritériem může být velká vzdálenost a nakonec také fakt, že rychlost WiFi je sice teoreticky 11Mbit/s, avšak v praxi se pohybuje v rozmezí 4-5Mbit/s. Ve srovnání s RONJA, kde není velká vzdálenost problém, k rušení nedochází a především rychlost je 10Mbit/s, mi připadá WiFi spoj poněkud méně praktický. Ale samozřejmě nesmíme zapomínat na fakt, že k WiFi se může připojit větší množství uživatelů, zatímco RONJA slouží k propojení pouze dvou počítačů.
poznámka:
Proč je projekt nekomerční? Řekněme že máte doma počítač. Hlavní účel výroby počítače je aby jeho prodej vydělal peníze jeho výrobci. Vy ale počítač nepoužíváte proto, aby z toho výrobce něco měl. Z toho tedy vyplývá, že váš počítač nepoužíváte k tomu účelu, za jakým byl primárně vyroben. A to je hlavní myšlenka celého projektu. Projekt je zdarma z toho důvodu, aby byl používán k sesíťování dvou PC a ne k výdělku výrobce. U nekomerčních projektů se upřednostňuje spolupráce oproti konkurenčnímu boji. Na rozdíl od komerčních výrobků, kde si každý výrobce pečlivě střeží svou technologii a vynálezy. Takže pokud zanikne, tak s ním zanikne i celý projekt namísto toho, aby byl uveřejněn a mohl pomoci zlepšit produkty ostatní.
Autor: Martin Bednář
2024 ©