Počet vrstev
Tvůrci ISO/OSI se dlouho přeli o počtu vrstev, nakonec zvítězilo číslo 7, dnes se to zdá být zbytečně moc.

Kriteria pro volbu vrstev

- činnosti na stejném stupni abstrakce mají patřit do stejné vrstvy

- odlišné funkce mají patřit do odlišných vrstev

- možnost převzít již existující standardy

- aby datové toky mezi vrstvami byly co nejmenší

- aby vrstvy byly rovnoměrně vytíženy

- a mnoho dalších

Sedm vrstev

Tyto vrstvy lze rozdělit do tří skupin

- vrstvy orientované na podporu aplikací (aplikační, prezentační a relační)

- přizpůsobovací vrstva (transportní)

- vrstvy orientované na přenos dat (síťová, linková a fyzické)

Fyzická vrstva
Zabývá se výhradně přenosem bitů (typ kódování, modulace, časování, el. parametry signálu). Poskytuje služby typu přijmi bit a odešli bit. Jednotlivým bitům nepřiřazuje žádný význam. Na úrovní fyzické vrstvy se rozlišuje paralelní a sériový přenos, synchronní, asynchronní a arytmický přenos, přenos v základním a přeloženém pásmu.

Linková vrstva
Přenáší celý blok dat (rámec). Zajišťuje přenos pouze v dosahu přímého spojení (bez přestupních stanic). Může fungovat spolehlivě - nespolehlivě, spojovaně - nespojovaně. Může využívat různé přenosové technologie. Má za úkol synchronizaci na úrovní rámců (rozpoznání začátku, konce a všech jeho části), zajištění spolehlivosti (detekce chyb a náprava), řízení toku (zajistit aby vysílající nezahltil příjemce), přístup ke sdílenému médiu (řeší konflikty při vícenásobném přístupu ke sdílenému médiu).

Síťová vrstva
Přenáší boky dat označené jako pakety. Zajišťuje doručení paketu až ke konečnému uživateli. Zajišťuje směrování. V prostředí bez přímého spojení hledá vhodnou cestu až k cíli. Musí si uvědomit skutečnou topologii celé sítě. Může používat různé algoritmy směrování(adaptivní, neadaptivní, izolované, distribuované apod.). Je poslední vrstvou, kterou musí mít přenosová infrastruktura.

Transportní vrstva
Nelze měnit vlastnosti a funkce nižších vrstev (mohou patřit někomu jinému). Vyšší vrstvy mohou potřebovat něco jiného něž co nabízejí nižší vrstvy. Úkolem transportní vrstvy je zajistit potřebné přizpůsobení. Zajišťuje komunikaci mezi koncovými účastníky. Může měnit nespojovaný přenos na spojovaný, méně spolehlivý na více spolehlivý.

Relační vrstva
Má toho na práci poměrně málo. Zajišťuje podporu transakcí, šifrování, synchronizaci.

Prezentační vrstva
Nižší vrstvy se snaží doručit každý bit přesně jak byl odeslán ale stejná posloupnost bitů může mít pro příjemce jiný význam než pro odesilatele( kvůli kódování znaku, jiný formát čísel apod.). Prezentační vrstva má na starosti potřebné konverze.

Aplikační vrstva
První představa byla, že bude obsahovat aplikace, těch je ale moc a všechny by se musely standardizovat, to nešlo stihnout a ani by to nemělo smysl. Proto aplikační vrstva obsahuje jenom jádro aplikace, které má smysl standardizovat (přenosové mechanismy el. pošty - uživatelská rozhranní byly vysunuty nad aplikační vrstvu).

Nevýhody RM ISO/OSI
- je příliš složitý a obtížně implementovatelný

- je příliš maximalistický (chce nejprve vše a pak se musí uskromňovat)

- vzniká od zeleného stolu nerespektuje potřeby běžné praxe

- počítá spíše s rozlehlými sítěmi než s lokálními

- některé funkce se zbytečně opakují na každé vrstvě

- upřednostňuje spolehlivé a spojované přenosové služby

V příštím článku budu psát o síťovém modelu TCP/IP

Autor: Cooper

Facebook Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz

Sdílet