Historie BlueTooth
Technologie BlueTooth byla původně vyvinutá společností Ericsson v letech 1994-1998 jako nenákladná náhrada kabelového propojení mezí zařízeními výpočetní techniky jako jsou mobily, počítače, notebooky nebo PocketPC. Tato technologie získala název po králi dánském Blatandovi ("Modrý zub"), který v 10. století sjednotil Vikingské kmeny. A protože firma Ericsson je Švédská firma, tak má tato technologie název po něm.Hlavní výhody Bluetooth
- Velmi malé rozměry potřebných elektronických součástek.- Nízká cena.
- Malá spotřeba elektrické energie. Bluetooth je tudíž vhodný do mobilních zařízení, nejsou nutné základnové stanice, vysílač je v každém čipu.
- Zařízení nemusí být v přímé viditelnosti.
Technické specifikace technologie:
Bluetooth je bezdrátová technologie specifikovaná normou IEEE 802.15. Používá pro komunikaci frekvenční rozsah 2.402 -2.480 MHz. Komunikační kanály jsou od sebe vzdáleny 1 MHz, takže máme k dispozici celkem 79 kanálů použitelných pro aplikace. Při komunikaci mezi těmito kanály probíhají neustále frekvenční skoky rychlostí 1600 skoků za vteřinu. Toto pásmo je celosvětově volné a nevyžadují se v něm žádné licence.
Maximální přenosová rychlost hlasu je 64 kb/s v obou směrech (synchronní mód). Data je možné podle specifikací 1.1 a 1.2 přenášet v asynchronním módu ( up 721kb/s, down 57,6kb/s) nebo v synchronním módu (432,6 kb/s obousměrně). Specifikace 2.0 zvýšila maximální přenosovou rychlost na 2,1 Mb/s. Jde o čistě přenosové rychlosti po započítání potřeb řídících a opravných protokolů.
Standard Bluetooth rozlišuje dva řídící stavy čipů – Master získá ten čip, který se v konkrétním prostoru aktivuje jako první, ostatní čipy získávají stav Slave a jejich komunikace je řízena čipem se stavem Master. Tento čip řídí frekvenční skoky, sestavuje komunikaci mezi ostatními a přiděluje komunikační kanály. Každý čip má svoje unikátní identifikační číslo o délce 48 bitů, podle něhož se čipy mezi sebou poznávají. Číslo se používá také k zakódování přenášeného hlasu či dat.K bezpečnosti přispívají i velmi rychlé frekvenční skoky, které výrazně ztěžují odposlech. Díky krátké délce přenášených paketů se také snižuje možnost rušení komunikace. Čip ve stavu Master by měl navíc rozpoznat, které frekvence jsou rušeny a ty při skocích vynechat. V praxi se tak musí dvě zařízení před zahájením komunikace spárovat, neboli vyměnit si míněné 48bitpvé klíče.
Současné době jsou ve standardu definované tři třídy lišící se vysílacím výkonem, a tím i dosahem.
Class 1 – výkon 100mW, dosah až 100m.
Class 2 – výkon 2,5mW, dosah cca 10m.
Class 3 – výkon pod 1mW, dosah cca 1m.
Spojení pomocí Bluetooth v reálném provozu funguje obvykle na vzdálenost kolem osmi metrů. Zařízení na sebe nemusí přímo vidět, jako v případě IrDA, a slabší zeď nepředstavuje problém. Nicméně každá taková překážka snižuje dosah o nějaký ten metr. V případě Class 1 se reálný rozsah v klasickém prostředí domu nebo kanceláře pohybuje někde na hranici 50 metrů.
Autor: Robert Habrman
2024 ©